Malá glosa k rozsudku pro zmeškání
     

Znalost civilního soudního řízení a jeho stěžejní právní úpravy - občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) - je nezbytnou součástní odborné vybavenosti každého právníka. Ke studiu nabízí velká témata, ke kterým můžeme směle přiřadit problematiku řízení před soudem první instance, dokazování, či opravné prostředky. Občanský soudní řád však nabízí i možnost zamyslet se nad instituty zdánlivě malými a praxí nepříliš často využívanými. Někdy však i takové malé zamyšlení rozvine předivo úvah do netušených souvislostí.

1. Úvod

Pojednání je věnováno § 153b odst. 3 o.s.ř. Nalezneme v něm toto ustanovení: "Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky." Dle předchozí citace je zřejmé, že se budu věnovat tématu "nepřípustnosti vydání rozsudku pro zmeškání". Čtenář by však neměl být odrazen již na počátku tímto poněkud úzce zaměřeným problémem; jak bylo nastíněno již v úvodu, ne vše jednoduché musí být také na druhý pohled jasné. Proto začněme trochu ze široka.

2. Sporné a nesporné řízení

Současná právní úprava nemá výslovné ustanovení, které by rozlišovalo, co je řízením sporným a co řízením nesporným (Blíže k různým teoriím rozlišování mezi sporným a nesporným řízením in.: Zoulík, F.: Řízení sporné a nesporné jako druhy civilního procesu, 1. vyd., Praha, Academia 1969, s. 35 an.; Steiner, V.: Základní otázky občanského práva procesního, 1. vyd., Praha, Academia 19811). Avšak právní teorie s těmito pojmy pracuje a jejich rozlišení je důležité i z hlediska této práce. Cílem sporného řízení je ochránit porušená či ohrožená práva (funkce reparační), naopak nesporné řízení je svým zaměřením spíše řízením preventivním, zaměřeným k předcházení možným sporům (tím, že se právní vztahy jasně deklarují). K rozlišení obou typů řízení slouží několik kritérií, z nichž nejpodstatnější jsou tato:

· procesní zásady, které se v nich uplatňují

· okruh účastníků řízení

· účinky rozhodnutí

Pokud jako hraniční určovatel použijeme základní procesní zásady, na nichž tato řízení spočívají, pak zahájení řízení sporného je ovládáno zásadou dispoziční, v nesporném řízení se uplatňuje i zásada oficiality (neplatí však pro celou oblast nesporného řízení - existuje dualita se zásadou dispoziční - viz § 81 odst. 1 o.s.ř., arg. "I bez návrhu může soud zahájit…"). Rozdíly jsou také v rozsahu podílu soudu a účastníků na shromažďování podkladů pro soudní rozhodnutí. Ve sporném řízení platí zásada projednací (strany mají iniciativu ve shromažďování rozhodných skutečností), kdežto v nesporném řízení zásada vyšetřovací (odpovědnost za zjištění skutkového stavu leží na soudu). Zásada projednací vede účastníky řízení k větší odpovědnosti za procesní jednání, neboť soud projednává to, co mu strany předloží. Tento princip lze vyčíst z § 120 odst. 1 o.s.ř. - "Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede." Kdo se chce domoci svého práva, musí je doložit, protože platí: co není dokázáno je totéž, jako by to nebylo.

Okruh účastníků může být rovněž dělícím kritériem. U řízení sporného jej určuje svým návrhem žalobce(Účasníky sporného řízení definuje § 90 o.s.ř. - *Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.*2). V tom se odráží podstata sporného řízení - řešení konfliktu mezi dvěmi stranami (každou stranu však může podporovat více subjektů). V řízení nesporném jde o uspořádání právních poměrů mezi více účastníky - jsou jimi ty subjekty, které za účastníky označuje zákon(O účastnících nesporného řízení se zmiňuje § 94 odst. 1, 2 o.s.ř. - vždy je jím navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (v řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé), a ti, které zákon za účastníky označuje.3). Tak jako jsou různá nesporná řízení, jsou případ od případu různí i jejich účastníci. Nelze nalézt jednotící definici.

Hranici mezi těmito dvěmi řízeními lze vést také pomocí účinků rozhodnutí, které vyvolávají. Cílem sporného řízení je zjistit existenci právního stavu, který zde byl již před podáním žaloby. Proto jeho výsledkem je rozhodnutí deklaratorní. Naopak v nesporném řízení jde o úpravu poměrů účastníků řízení do budoucna, řízení končí rozsudkem konstitutivním. Konstitutivnost rozhodnutí spočívá v tom, že zakládá určitou změnu v hmotném právu účastníka. Zdůrazňuji změnu v "hmotném" právu, neboť jestliže bychom rozhodnutí posuzovali z hlediska procesních účinků, došli bychom k závěru, že každé rozhodnutí zakládá procesní právní vztah, a tudíž je z tohoto pohledu konstitutivním. Pak by bylo dělící kritérium v tomto pojetí nepraktické.

Výčet nesporných řízení je uveden zejména v hlavě páté části třetí o.s.ř. (například řízení o dědictví, o osvojení, o úschovách, o umoření listin,...). Zevrubnému rozlišení sporného a nesporného řízení jsem se věnoval proto, že sledovaný paragraf obsahuje nepřímý odkaz na oba druhy řízení. O tom bude pojednáno níže.

3. Přípustnost rozsudku pro zmeškání

Přípustnost rozsudku pro zmeškání, jako předpoklad pro jeho vydání, se zdá být velmi obecným. Je jasné, že takový rozsudek není přípustný při nenaplnění byť jediné ze zákonných podmínek, které jsou uvedeny v § 153b o.s.ř. (např. řádné doručení, nedostavení se bez omluvy,…). Zákon však v § 153b odst. 3 o.s.ř. výslovně uvádí dvě negativní podmínky, kdy jej nelze vydat:

· ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír

· došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky

Na první pohled je zřetelná souvislost těchto podmínek s členěním procesu na řízení sporné a nesporné, jak jsem o něm pojednal výše. Sporné řízení jsem charakterizoval jako řízení, které může být skončeno smírem, a pakliže končí rozsudkem, jedná se o rozsudek deklaratorní. Z povahy věci je v nesporných řízeních vyloučeno smírčí řízení a uzavření smíru, protože soudní smír je typickým dispozičním úkonem, kterým se nakládá řízením i jeho předmětem. To je možné pouze ve sporném řízení, kde účastníci mohou věcí disponovat. Tak je možnost vydání rozsudku pro zmeškání omezena pouze pro řízení sporná.

4. Duplicita?

Povšimněme si jedné věci. Jestliže již zákon sám omezuje možnost vydat kontumační rozsudek pouze na věci, ve kterých lze uzavřít a schválit smír, tudíž pouze na sporná řízení, může se druhá polovina věty § 153b odst. 3 o.s.ř. zdát nadbytečná. Neboť ta zakazuje vydat kontumační rozsudek jako rozsudek konstitutivní, znovu tak omezuje možnost jeho vydání pouze na řízení sporné, jehož výsledkem je rozsudek deklaratorní. Nutně vyvstává otázka, zda není úprava § 153 odst. 3 o.s.ř. zbytečně duplicitní, nebo zda je opravdu namístě výslovně v zákoně obě podmínky uvádět. Východiskem mých úvah bude otázka, zda v o.s.ř. existují "smíšená řízení", která v jistých rysech vykazují prvky jak sporného tak nesporného procesu. Tedy řízení,

· ve kterých lze uzavřít smír (prvek spornosti), ale taktéž mohou skončit konstitutivním rozsudkem (prvek nespornosti), nebo naopak

· řízení, ve kterých smír uzavřít nelze (prvek nespornosti) a mohou skončit rozsudkem deklaratorním (prvek spornosti)

5. Existují smíšená řízení?

F. Zoulík k tomu píše: "Je-li správné kritérion rozdílnosti mezi sporným a nesporným řízením, spočívající v deklaratorní povaze rozhodnutí vydávaných v řízení sporném a v konstitutivnosti rozhodnutí řízení nesporného, znamená to, že ni v tom, ani v onom řízení se nesmí ani jako výjimka vyskytovat rozhodnutí, která by měla opačnou povahu, než jaká je charakteristická pro ten či onen druh řízení."(Zoulík, F.: Řízení sporné a nesporné jako druhy civilního procesu, 1. vyd., Praha, Academia 1969, s. 1284) Ve své práci toto stanovisko obhajuje a důsledně se vyhýbá smíšeným řízením. Domnívám se, že tomu tak není, že existují jistá hraniční řízení, která vykazují v některých momentech jak prvky sporného, tak i prvky nesporného řízení. Dokumentoval bych to na řízení vedeném o zrušení podílového spoluvlastnictví. To je zahajováno tzv. konstitutivní (právotvornou) žalobou, která směřuje ke vzniku, změně či zrušení právního vztahu. Dle § 142 odst. 1 občanského zákoníku může, nedojde-li k dohodě, zrušit spoluvlastnictví a provést jeho vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Pokusím se toto řízení charakterizovat na základě několika kritérií, která by měla ukázat, že jde o řízení smíšené:

· V drtivé většině případů platí zásada, že nikoho nelze spravedlivě nutit, aby setrval ve spoluvlastnickém vztahu. Občanský zákoník však připouští v § 142 odst. 2 výjimku - "z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví…" Těmito důvody mohou být například vysoký věk žalovaného (zejména v souvislosti s jeho zdravotním stavem), rozpor s dobrými mravy, či šikanózní jednání žalobce(Jehlička, O. - Švestka, J. - Škárová, M. a kol.: Občanský zákoník, komentář, 6. vyd., Praha, C.H.Beck 20015). Jestliže by šlo o sporné řízení v čisté podobě, soud by nemohl odepřít spoluvlastnický vztah zrušit, museli by zde být "vítěz a poražený" (i když někdy pouze částeční). V nesporném řízení jsou však zohledňovány i jiné zájmy než jen soukromé zájmy účastníků a promítá se zde i právní ochrana slabších. Obecný zájem na ochraně slabšího účastníka, v jehož neprospěch by mohlo rozhodnutí směřovat, nutí soud k zachování stávajícího stavu, k prozatímnímu zakonzervování konfliktní situace, až do okamžiku, kdy pro podstatnou změnu okolností bude možno spor vyřešit. Na jedné straně zde sice stojí spor, který je nutno řešit (napravit porušení práva - prvek spornosti), na druhé straně však soud může za jistých okolností jeho řešení odmítnout (prvek nespornosti).

· Žalobce může svoji žalobu kdykoliv v průběhu řízení vzít zpět, disponuje tak předmětem řízení, uplatňuje se zásada dispoziční (prvek spornosti).

· Z povahy věci nic nebrání tomu, aby se soud pokusil před zahájením vlastního řízení o smír, nebo aby jej navrhli během již probíhajícího řízení sami účastníci. Soud pak vzájemnou dohodu schválí, pakliže není v rozporu s právními předpisy (prvek spornosti).

· Rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví je konstitutivní - zasahuje se do hmotněprávních postavení spoluvlastníků, mění se jejich hmotněprávní postavení (prvek nespornosti).

· Spíše než o konflikt mezi stranami sporu, jde o uspořádání právních poměrů mezi více účastníky. F. Zoulík(Zoulík, F.: Řízení sporné a nesporné jako druhy civilního procesu, 1. vyd., Praha, Academia 19696) proto toto řízení staví mezi řízení nesporná a argumentuje tím, že nejde o klasický spor mezi dvěma stranami, ale že zde vystupují toliko účastníci, jejichž zájmy si nemusí odporovat - i spoluvlastník, který s rozdělením souhlasí, je v řízení v postavení žalovaného (prvek nespornosti).

· To podporuje i vymezení účastníků tohoto řízení. Soud musí zjistit okruh spoluvlastníků, není možné, aby vyhověl návrhu na zrušení, pokud účastníky řízení nebudou všichni spoluvlastníci. Nejedná pouze s účastníky, které v žalobě označí žalobce (prvek nespornosti).

Je patrné, že teorie je v tomto případě nejednotná. Nalezneme jak zastánce zařazení řízení o zrušení spoluvlastnictví mezi řízení sporná (A. Winterová(Winterová, A. a kol.: Civilní právo procesní, 1. vyd., Praha, Linde 1999, s. 447)) i mezi řízení nesporná (F. Zoulík). Ve výše uvedeném lze nalézt argumenty na podporu obou názorů. Osobně se domnívám, že žádná klasifikace by se neměla prosazovat pouze a jen pro samu klasifikaci. Nutno přijmout myšlenku, že není vše jen černé nebo bílé, a spíše nežli se násilně snažit o zařazení do té či oné škatulky (s množstvím výjimek), myslet na to, co je důležité pro praxi.

Tím se vracíme k počátkům naší úvahy - je ustanovení § 153b odst. 3 o.s.ř. duplicitní? Podle výše podaného výkladu se již tak nejeví, v civilním procesu opravdu existují řízení, v nichž lze uzavřít smír (byl by připuštěn rozsudek pro zmeškání) a která zároveň mohou skončit konstitutivním rozhodnutím (není připuštěn rozsudek pro zmeškání). Budeme-li na kontumační rozsudek nahlížet jako na procesní sankci, bylo snahou zákonodárce omezit ji pouze na případy, které jsou jednak pro její užití vhodné a také na případy, ve kterých nebude měněno hmotněprávní postavení účastníků. Citelnost sankce v nich může být vyšší.

     
Poslední změna dokumentu: 11. 4. 2008
Na stránkách projektů je vždy tento rozcestník:

Příspěvky nezařazené v projektech:
» Novela občanského soudního řádu a zákon o elektronických úkonech
» Malá glosa k rozsudku pro zmeškání
» Weinbergerův neoistitucionalismus, jeho logika a moderní stát
» Evropská komise připravila pro právníky informační kampaň o spolupráci v občanském právu v EU
» Malá poznámka k řešení pozdních příchodů žáků do hodin
» Prohlášení bývalého ministra spravedlnosti K. Čermáka pro tisk
» Rekodifikace trestního práva hmotného
» Rekodifikace obchodního práva (paragrafové znění + důvodová zpráva)
» Stav české justice
» Justiční škola v Kroměříži - přijímací řízení
» Udělování milostí v roce 2002
» Exekutorská komora lituje včerejší tragédie a žádá policii o užší spolupráci
» První rok soudních exekucí v Česku
» Aktuální stav na povodněmi nejpostiženějších českých soudech a státních zastupitelstvích
» Sdělení Krajského soudu v Ústí nad Labem




ODKAZY
» další odkazy
» knihovny, nakladatelství
» software, systémy
» rejstříky a databáze
» právní předpisy